ObecBukovany
Oficiální stránky obce Bukovany 222, 696 31 Bukovany 518 618 022
Drobečková navigace

Úvodní stránka > Dění v obci > Vinařství

Vinařství

Vinařské proměny

Pěstování vinné révy v Bukovanech sahá do dávné minulosti. Historicky jest dokázáno, že se na Moravě pěstovala již v 11. století, v listině kláštera na Hradisku u Olomouce z roku 1078 se mluví o vinařích. Bukovany uvedenému klášteru patřily nejméně od 12. do 15. století. Je nepochybné, že naše svahy byly tehdy vinicemi osázeny, pokud tak nebylo učiněno již dříve.

První písemnou zprávu o vinicích v Bukovanech však nacházíme mnohem později. V rukopise historika dr. Rudolfa Hurta (šardického rodáka) jest uvedeno, že v roce 1520 vzniká nová hora v Bukovanech. Vinice jsou horami nazývány proto, že se jednak rozkládaly na svazích kopců a také tehdejší jednoočkový řez dával možnost bujného a vysokého růstu, neboli vinohrad rostl jako hora.

Vinařské proměny
Od dohadů k číslům

Dostatek písemných zpráv o vinicích a vinařích máme pak od 17. století. Tak například roku 1668 bylo vykáceno 32 achtelů lesa na zřízení vinic (v přepočtu asi 18,5 ha). I když z té doby nemáme přesně zjištěn počet obyvatel, jen počet domů (v roce 1656 bylo v Bukovanech 28 usedlých domů, dále 8 nově postavených a jeden dům pustý), jde o poměrně velký rozsah vinic. Zajímavé jsou i souvislosti s vinařstvím v údajích o počasí a úrodě v různých dobách, jak je uvedeno v jiné části našeho sborníku. Hned první uvedený letopočet 1605 se týká vinic.

Pokud se úrody týká, z blíže neurčené vinice je uváděna úroda 50-60 věder vína. Vína bylo hodně, brambor a obilí málo. Úroda brambor (pěstování brambor započalo v roce 1770) činila průměrně 12 puten, zato vína bývalo 120 puten. Víno a černý chléb býval nejčastějším pokrmem. Pilo se z kamenných hrnků, z nichž znamenitě chutnalo. Lisovalo se dřevěným lisy. Bukovanské víno bylo velmi dobré, mělo dobrou pověst a bylo hledané.

O dalších vinicích víme, že byly zřízeny v 18. století z dosud neužitečného lesíku v Křibech poblíž dědiny proti horšovským vinicím v rozsahu 20 a půl achtele, které město Kyjov pustilo 28. července 1712 pod pacht (11,9 ha).

V roce 1749 dalo město Kyjov vykácet poslední zbytek lesa Kruh, kde byly zřízeny vinice v celkové rozloze 46 měřic a sedm a čtvrt aru. Pro odpor Bukovanských se však zde vinice dlouho neudržely a Kyjov musel dát pozemky Bukovanským do nájmu. Tehdy vznikají i další vinice v trati Břístí o rozloze 73 měřic a 21 arů. V roce 1787byly zřízeny vinice v trati Skaly. Koncem roku 1787 bylo všech vinic v Bukovanech 71 jiter (cca 41,20 ha) a odhadovaná sklizeň 3710 věder vína, což činí na 1 hektar asi 90 věder, tedy úroda velmi nízká. Vysvětlení dává opět dr. Hurt, že všechny vinice nebyly vždy osázeny révou, že hlavně po třicetileté válce a ještě i v 18. století bylo mnoho vinic označováno jako pustých, některé časem přeměněny na pastviny ap.

A přesto právě v první polovině 18. století můžeme mluvit o velkém rozvoji vinařství a to nejen v Bukovanech, ale na celém Kyjovsku. Klíč k vysvětlení spatřuje dr. Hurt v tom, že výnos z vinic daleko převyšoval výnosy obilovin (obilí se sklízelo trháním ručně). Dále se ve vinicích také pěstovalo ovoce a zelenina. Z výnosů byly také odváděny příslušné desátky, takže z vinic získávala vrchnost více desátků než z obilí. Zřizování vinic bylo proto povolováno bez potíží. Avšak již v roce 1753 je vrchnostenským úředníkům vytýkáno, že povolují zřizování vinic příliš lehce na úkor polí a že se ze sedláků stávají pijani a špatní hospodáři. Povolení k výsadbě vinic mohlo být uděleno jen tehdy, bylo-li v obci dostatek polí a pastvin. Proto se již v druhé polovině onoho století nesetkáváme na Kyjovsku s podstatným rozšiřováním vinic. Jak jsme již uvedli, přesto se v Bukovanech vinice rozšiřují v tratích Břístí a Skaly. Příčinu vidí dr. Hurt v tom, že bukovanské vinice byly v 18. století osvobozeny od desátků, avšak nezbaveny robotní povinnosti. Ta činila pro držitele jednoho achtelu vinic 1 den kopati a 1 den vázati na panských vinicích. Z této roboty však bylo možné se vyplatit peněžní reluicí 19 krejcarů. Máme za to, že robotní povinnosti tolik nezatěžovaly majitele vinic jako desátky. Proto tedy byl zaznamenán v naší obci v tom čase rozvoj vinic.

Také v 19. století byly vysazovány další vinice. V roce 1836 v trati Nad Brněnkou, v roce 1845 v trati Nový, dále pak vznikaly další vinice postupně v tratích Bezděkovy, Spodky, Losky krátké i dlouhé a Nivky.

Vinařské proměny

Odrůdy

V rukopise dr. Hurta se dovídáme o druzích pěstované vinné révy. Převládají vína bílá, červeného bylo tehdy málo. Z bílých odrůd se pěstoval převážně cinifandl (dnešní sylván), dále červený muškát (veltlín růžový), ryzlink, zelený muškatel (veltlínské zelené), rivola (tramín), budínka a elbling. Z červených vín to byl lampart (frankovka).

Bukovanské víno neslo pověst dobrého vína. Jak uvádí dr. Hurt, rovnalo se vínům z oblasti kyjovské, šardické, bohuslavické. Naproti tomu vína sobůlská, horšovská, milotická a svatoborská byla označována prostřední jakostí. Pro porovnání - nejkvalitnější vína byla archlebovská a syrovínská.

Pokles výměry vinic

V druhé polovině minulého století, zejména v jeho osmdesátých letech, počal výnos z vinic klesat a s ní také jejich výměra. Zatímco v roce 1836 bylo v obci 71 jiter vinic a v roce 1845 76 jiter, kolem roku 1900 bylo v Bukovanech již jen 18 ha. Důvodů pro to bylo hned několik.

Nízké ceny. Ještě v 18. století byl obchod s vínem výhradním právem vrchnosti. Ta také výhradně zprostředkovávala prodej. Z prodeje vína měli sedláci prostředky na placení daní. V polovině 19. století se však obchodem s vínem zabývali okolní hospodští a překupníci. Feudální vláda neměla v 19. století zájem o vína moravská, která vytláčela z trhu vína dolnorakouská a upřela pozornost na výnosy obilovin. O víno přestává být tržní zájem a výsledkem je úpadek pěstování vína. Stoupá pěstování obilovin.

Staré vinice - nízká úrodnost. V rukopisu dr. Hurta se dočteme, že v poslední čtvrti 19. století mívaly vinice až 60 let staré pně. Měly již malou životní sílu a dávaly velmi malou úrodu. Obnovování vinic vsazováním oblouků do země vlastně vinice degenerovalo. Vinaři nebyli tak pečliví při výběru odrůd a používali příliš vysokého řezu. Také hnojení nebylo v pořádku, v důsledku toho klesala úroda. Několik let trvající vyčerpávání půdy způsobovalo její únavu.

Živelné pohromy. Rok 1866 - v červnu pomrzly vinice. Rok 1879 - studené jaro, vinice namrzly a daly malinko kyselého vína. Ruda a jiné nemoci ničí vinohrady stále více. Rok 1884 - velký mráz 30. května poškodil vinohrady. Rok 1891 - Vinice velmi poškozeny bouří s krupobitím ze 7. na 8. května. Taková bouře neměla pamětníka. Rok 1896 - v noci na 29. května nejhorší mráz, všechna úroda zmrzla. Byly odepsány veškeré daně a poskytnuta nouzová pomoc.

Škůdci a nemoci vinic. Staré a špatně ošetřované vinice již málo vzdorovaly účinkům rozličným pohromám stejně jako škůdcům a chorobám, které se do našich krajů dostávaly. Po katastrofálních letech postihla vinice další pohroma - nemoci. Z nich peronospora, černá spála, oidium zavíječ a obaleč hroznový, ale hlavně révokaz, neboli mšice révová, která zničila celé révové oblasti. V naší obci nebyla však mšice révová prokázána. Avšak ostatní nemoci řádily v Bukovanech dostatečně. Jak se dovídáme z obecní kroniky, dne 19. června 1897 dostala naše obec od komise při zemském úřadě zvláštní příděl 14 kg ledku (snad skalice) na postřik vinic. Zvláštní je, že v obci nebyla tehdy jediná stříkačka a proto bylo usneseno, že bude vypůjčena z Bohuslavic.

Další vliv na snižování stavu vinic byla změna hospodářského systému. Koncem 19. století dochází k střídavému pěstování kultur. V tomto systému se znamenitě dařilo mimo obilovinám také pěstování cukrovky a pícnin. Pole strhlo na sebe pozornost hospodářů a na vinice již nezbývalo tolik času a zůstávaly zanedbané. Tak v době, kdy pěstování cukrovky nabízelo pěkný výtěžek a ještě poskytovalo i krmivo pro dobytek, o které bývala v minulosti nouze, měnil se poměr tehdejších hospodářů k vinicím. Vinice, navíc postižené nemocemi, už neposkytovaly hlavní zdroj obživy jako dříve. Docházelo k hromadnému vyklučování vinic v takové míře, že už nelze hovořit o ucelených tratích. Vyskytovaly se jen ojediněle. Mezi lety 1900 až 1920 byla produkce vinic tak malá, že stačila sotva pro vlastní potřebu. I když kolem roku 1920 vznikají první pokusy s výsadbou nových vinic na Kříbech, činila celková výměra vinic v třicátých letech našeho století jen necelých 5 ha.

Vinařské proměny

Nový vzestup, ale ...

Teprve příznivý rok 1930, dobrá úroda a jakost vína přinutily hospodáře zabývat se myšlenkou zakládat nové vinice a začala příprava půdy. Tak vznikají nové tratě na Kříbech, doplňují se vinice v tratích Losky, Skaly a Břístí, ale vznikají i ojedinělé vinice v jiných tratích. Výsadby byly již prováděny novou metodou, získanou y odborných vinařských školkách v Bzenci a v Kyjově. Jsou vysazovány sazenice americké révy, na které jsou naštěpovány domácí odrůdy, které jsou odolné proti révokazi a dávají výborná vína. Jestli v minulosti převládala vína bílá, nyní je to víno červené, které se pěstuje více. Bylo zavedeno pěstování modrého portugalu, který je u nás velmi rodný a víno je schopné. Zavádí se postupné hnojení vinic, zatím jen sice chlévskou mrvou, provádějí se postřiky proti peronospoře a tak již v roce 1931 píše kronikář - „vína se rovněž urodilo hojně a je dobré jakosti".

I když hovoříme o rozšíření výsadby vinic a o nových tratích, nepřesáhla jejich celková výměra 7 ha. Vysazovalo se totiž na malých rozlohách cca 5 arů a také se stále likvidovaly staré vinice a hybridy. Tak v roce 1948 činila výměra vinic v obci 4,05 ha. Z toho bylo 3,80 ha moštových odrůd a 0,25 ha stolních. Z moštových odrůd převládal modrý portugal, něco málo frankovky a burgundy modré, z bílých odrůd to byly hrozny převážně skupiny I. B. veltlín, vlašský ryzlink, neuburk a něco málo sylvánu. Ze špičkových odrůd byly pěstovány tramín a rýnský ryzlink. Stolní odrůdy byly: chrupky, čabaňská perla, damascenka. Průměrná sklizeň z jednoho hektaru činila 30 q. Ze 100 kilogramů hroznů bylo průměrně 68 litrů moštu a ze 100 litrů moštu 88 litrů čistého vína. Cena za jeden litr byla tehdy 22 Kčs. Víno bylo vyráběno pouze pro vlastní potřebu ve dvou druzích  směs bílá a červená. (Údaje jsou převzaty z kroniky.)

Zajímavý je rok 1951. Kronika uvádí, že úroda hroznů byla vlivem chladného počasí v době vegetace natolik uspokojivá, že pěstitelé mohli splnit předepsané dodávky. Citelně byli zatíženi majitelé vinic s dodávkou přes 60 q hroznů, ale i tato dodávka byla splněna. Ve stejné kronice se však také píše, že vinice byly postiženy hnilobou hroznů, takže při sklizni zůstalo mnoho shnilých hroznů na vinicích. Bylo to zaviněno častými sprškami v době dozrávání a nepomohlo ani síření. Mnozí majitelé vinic nesklidili ani polovinu z letního předpokladu úrody.

V tom roce zemřel stařeček František Novák, nejstarší vinař v obci, ve věku 93 let. Ještě v roce 1950, když mu byly 92 roky, pracoval celé dny ve svém vinohradě.

V následujících letech 1952 a 1953 dochází nová katastrofa - mrazy. Tak 20. května 1952 dosahuje mráz v noci -6 °C a když vyšlo slunko, byl na vinice žalostný pohled. Výhony se slibem dobré úrody byly skleslé k zemi a zčernalé. I když vyrašily nové výhony z podoček, neměly žádnou úrodu.

Rok 1953 nebyl o mnoho lepší. Ve dnech 6., 7., a 8. května dosahoval mráz až -4 °C. Vinaři v této době zakládali ve vinicích ohně, aby je proti mrazu uchránili, přesto byly mrazem poškozeny zejména mladé vinice a vinice v tratích Skaly, Losky a částečně Kříby. Mnoho hlav zmrznutím odumírá. Dne 9. května napadl sníh. Úroda byla nepatrná, avšak vinaři pochopili nutnost nahradit vinicím to, co nejvíce potřebovaly - intenzivně hnojit umělými hnojivy se správným dávkováním. Přineslo to ovoce.

Již v roce 1954 se dostavila slušná úroda, starší vinice jsou však i nadále ve špatném stavu, potřebují další péči - hnojení.

V dalších letech 1955 až 1960 je úroda průměrná. I když se zjara vždy ukázala dobrá násada, ničily ji pak nemoci peronospora a oidium. Ti kdo pravidelně stříkali v červnu a červenci a správně hnojili, měli úrodu lepší.

Vinařská odbornost

Nutno se vrátit ještě do let 1930 - 1935. O odbornost vinařů pečovaly vinařské školky a vinařští inspektoři, nesmíme však zapomenout také na odborné časopisy (Vinařský obzor) a místní dobrovolnou společenskou organizaci Vinařská besídka. Ta hlavně udávala směr vinařského rozvoje, zajišťovala postřiky a radila, jak s nimi zacházet. Besídku vedli zkušení schopní místní vinaři, jako byli Štěpán Lunda, Matěj Kostiha a Bohumil Hlavinka, který v roce 1954 učinil v místní kronice následující zápis: „...Vinařská besídka v Bukovanech čítala v roce 1954 87 členů z celkového počtu 108 vinařů. (...) Vinařská besídka po dobu svého trvání uspořádala mnoho přednášek, instruktáží přímo ve vinicích a několikrát se pokusila o ověření kvality vín.

Mezi vinaře docházeli významní odborníci jako ing. Hlaváč, ředitel výzkumné stanice v Mutěnicích, inspektor Dohnal z ONV Kyjov a další." Vinařská besídka zanikla v roce 1960 utvořením místní organizace zahrádkářského svazu.

K vinařství patří sklepy

Vinařské proměny

V kronikách i v rukopise dr. Hurta není o vinných sklepích v Bukovanech ani zmínka. Ty však zde bezpochyby byly, avšak zanikly. Zanikly zřejmě proto, že byly hloubeny jen v hlíně, časem nevyhovovaly a nebyly udržované.

První vinné sklepy nutno vidět v souvislosti s klášterními vinicemi ve 12. až 13. století. Občas objevená nebo propadlá polokruhovitá hloubení pod tratí Nový tomu nasvědčují. Za další skupinou sklepů je nutno zajít do 16. století. Tehdy čítala obec asi 40 domů. Nepochybujeme, že očíslování domů je původní, byl tedy osídlen Dolní konec a část horní strany Dědiny. Spodní strana Dědiny představovala svým svahem velmi vhodnou polohu pro budování polokruhovitých sklepů. Vezmeme-li v úvahu, že se v mnoha domech takové polokruhoyité sklepy nacházejí a že v domě č. p. 56 byl takový sklep v roce 1935 přezděn cihlami a zbytek ponechán, je možné dojít k názoru, že v těchto místech vinné sklepy byly. Postupně, jak se rozšiřovala obec, se před nebo nad nimi stavěly domy. Obdobná situace se nám naskytuje také na jiných místech (Vývoz ap.)

Místnost na lisování vína bývala nazývána presůz. Víme, že v minulých stoletích bylo zakázané lisovat víno doma a samostatně. To bylo dovoleno jen v úředně zbudovaných presůzech, které byl v obci buď jeden nebo několik, podle rozsahu vinic. Z vylisovaného vína se platila daň či desátek, proto musíme pátrat i po historii presůzu v Bukovanech. Musela to být poměrně velká budova, neboť lis byl z dřevěných trámů a šroub se uváděl v pohyb trámkem šroubem protaženým. Do trámku se opíralo vždy několik dvojic mužů a presovalo se i v noci, aby se úroda dostala včas do sudů.

Jistým náznakem o starém presůzu v Bukovanech je skutečnost, že na dvoře č. p. 56 byla v roce 1965 zbořena budova, která sloužila jako kůlna na dříví a uhlí. Byla postavena z dusané hlíny a šířku stěn měla 60 i více centimetrů. Přes její novější účel použití se jí odjakživa říkalo presůz.

Nedostatek sklepů v Bukovanech byl jednou z příčin poklesu kvalitních vín. Nejen v minulosti, ale ještě nedávná situace byla taková, že víno kvasí a je skladováno ve sklepích společně s bramborami a řepou, nebo někde v komorách ap. Rozhodně to vínu neprospívá. Díky pochopení několika jedinců jsou postupně v domech budovány samostatné sklepy na víno, nebo staré sklepy přezděny a víno skladováno odděleně.

Vinařské proměnyPostupem času u nás vyrostli dobří vinohradníci, avšak dlouho jsme nemohli vychovat dobré vinaře. Souvisí to právě s nedostatečnou péčí o sklepy, stejně tak nebyla věnována potřebná péče sudům a to vše má vliv na pochybnou kvalitu vína ve čtyřicátých až šedesátých letech.

 

 

Co tedy dál

Dne 23. března 1960 byl v Bukovanech ustaven zahrádkářský svaz. Za dobu jeho činnosti, zvláště však od sedmdesátých let, došlo v posunu ke kvalitě odborníků, našich vinařů. Osvětová činnost přináší ovoce. Narozdíl od neblahé kvality našich vín ještě v šedesátých letech dnes můžeme hovořit o pravém opaku. Naše bukovanská vína jsou co do kvality vynikající a patří zase do skupiny vín, která v minulosti tuto oblast proslavila. Je stále co zlepšovat, ale nastoupená cesta už opuštěna nebude. Naše výnosy z těch zhruba sedmi hektarů vinic, které v katastru nyní máme, kryjí bohatě vlastmi potřebu a ještě odprodáváme. Tož - na zdraví!

Vinařské proměny