Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30
Drůbežárna Prace
Zelenina Juvita
31
Zapisování stavu plynoměrů
1
Vinařství Holánek
2
Sraz obcí Bukovany
3 4
5 6
Přerušení dodávky elektrické energie
7 8 9
Soukromá firma ROKUP
10
Drůbežárna Prace 10.8.2024
11
12 13 14 15
Vinařství Holánek
16 17 18
19 20 21 22
Vinařství Holánek
23 24
Zpívání u sv. Urbana 2024
25
Pouť do Žarošic
26 27 28
Drůbežárna Prace
Školení - Příprava na vinobraní s enologem Karlem Novotným
29
MŠ Bukovany- zahajovací schůzka
30
Drůbežárna ROKUP
31 1
Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie

Historie

Vývoz - kroje

Co říkají listiny

Z první písemné zprávy o existenci Bukovan však víme, že již v roce 1131 drží obec benediktini z kláštera Hradisko u Olomouce, a to až do třetí čtvrtiny 14. století.

Pak je obec pronajímána různým nájemcům až do roku 1548, kdy se stává poddanou obcí královského města Kyjova, který ji drží až do 28. června 1785. Tehdy se obec zavázala smlouvou městu Kyjovu splácet robotní povinnosti penězi, a to až do roku 1848. První doloženou písemnou zprávu o existenci Bukovan máme z roku 1131, datovanou po 30. červnu. Má to být dle dr. Hurta známá listina olomouckého biskupa Jindřicha Zídka, kdy kníže moravský Václav předává obec do držby církevních institucí. Majitelem obce se stávají benediktini z kláštera Hradisko.

V předávací listině je obec zapsána jako Velké Bukovany - Bukowitz. I tento název napovídá na nějaké sloučení několika osad. Tato listina má údajně být uložena v archivu v Opavě, ten však nebyl ochoten s námi spolupracovat a listinu ukázat. Nakonec zpochybnil i název a v korespondenci uvedl, že se jedná o jiné Bukovany (u Olomouce).

 

Další písemná zmínka o Bukovanech je z roku 1201, a to v listině Přemysla Otakara I. a moravského markraběte Vladislava, kde je potvrzeno držení obce olomouckému klášteru Hradisko. Listina se nachází v brněnském muzeu, které bylo ochotno vydat nám fotokopii. Přeložil ji nejdříve do latiny a pak do češtiny známý historik katolický kněz dr. Bohumil Zlámal z Olomouce. Dle toho je původní název BUKOAUS, což je název ryze slovanský a znamená v překladu Bukované, tedy lidé BUKÁ jako osoby, nikoli tedy od buku jako stromu.

Dr. Bohumil Zlámal nám ještě citoval v roce 1982 listinu Gustava Friedricha Codex Diplo-matious Bohemise (II/21), kde je název obce BUDKOUENE, což rovněž mají být Bukovany. Slíbil, že vypátrá, proč v listině z roku 1131 by se zápis měl týkat jiných Bukovan, když v této listině je citováno jedenáct obcí kolem Kyjova, včetně Bukovan, zatímco v listině z roku 1201 jsou uvedeny vesnice neznámé (Tvrdoměřice, Bukovany, Valentiny, Žirákovice, Opatovice, Žiročice a dále šest krčem: v Olomouci, Tážalech, Nákle, Bohuňovivích a v Opavě).

Ani brněnský archiv nám nebyl schopen tyto vesnice blíže určit. Bohužel dr. Zlámal za několik měsíců v roce 1982 zemřel. Až v roce 1991 nám slíbil ředitel Okresního archivu a muzea v Hodoníně dr. Mráka pomoc v pátrání, zatím však bezvýsledně.

před kapličkou 1925.JPG

Konec svobody a první problémy

Dne 22. ledna roku 1548 však obec odprodávají i s Kyjovem Janu Kropáčovi z Nevědomí. Tento viděl v koupi jedinečnou kořist. Byl to člověk velmi ziskuchtivý, a proto se Kyjovští tomuto kupu brání. Mají obavy o výsady dříve jim potvrzené jako např. výroční trhy, vaření piva ap. Odepřeli Kropáčovi poslušnost a 11. května 1548 putují za králem Ferdinandem I. do Aušpurku s tím, aby je přijal za své poddané. Delegaci vedl kyjovský občan Václav Bzenecký, který ujednal s králem vyplatit Kropáčovi jako odstupné částku 7800 zlatých. Tato částka byla vyplacena Kropáčovi v hotovosti 20. června 1548 v Chropyni i za účasti dvou občanů z Bukovan, které přispěly částkou 937 zlatých. Tímto se stává Kyjov královským městem
a Bukovany poddanou obcí města Kyjova.

Tak začíná Bukovanům nová éra, éra poddaných - až dosud byli občané svobodní. Magistrát Kyjovský v čele s primátorem Václavem Bzeneckým st. začal brzy uplatňovat práva na poddanské obci Bukovany. Stanovil robotní a platební povinnosti, které činily ročně: 20 zlatých na úroku splatných ve třech splátkách a to na sv. Václava, sv. Jiří a sv. Martina, dále 118 slepic a 295 vajec. Robotní povinnost činila ročně: pro půlláníka 152 dní s dvojspřežením a 13 dní pěšky, pro čtvrtláníka 52 dní pěšky. Bzenecký ve snaze Kyjov co nejvíce přizpůsobit městu zahájil v letech 1561 - 62 stavbu radnice a v roce 1567 započal s výstavbou městských bran. Na všechny tyto stavby byl dodáván kámen z Bukovan ze Skal. Celé zimy se lámal kámen ve Skalách a sedláci jej vozili do Kyjova. Ve Skalách tak vzniklo jezírko, které později je Močidlem zvané, neboť v něm občané máčeli konopí, ze kterého pak tkali hrubá plátna pro vlastní oděv. Bukovany dodávaly také Kyjovu topné dříví. V roce 1581 z rozhodnutí magistrátu měla být zahájena v Kyjově stavba městských hradeb. Na tyto stavby se svezlo mnoho kamene z Bukovan a z Vřesovic, které Kyjov koupil jako další poddanou obec. Z neznámých příčin však ke stavbě hradeb nedošlo a kamene bylo použito k opevnění svahu u hřbitovní zdi.

17. století se vyznačuje jako údobí bojů, bitek a válek. Samá vojna, samá vražda-píše kronikář. Bukovany v roce 1605 trpí vpádem Bočkajů, 1623 napadly obec vojska Betlena Gábora,1678 řádí v obci Kuruci a 1683 Turci. Přesto všechno Kyjov v roce 1666 kupuje pusté Kelčany s mlýnem, rybníkem a dvorem, kam chodí lidé z Bukovan na robotu. Za primátora Daniela Polanského (1693 -1714) se zvlášť přiostřila robota. Primátor velmi krutě nakládal s poddanými.

Na robotě v Kelčanech ve vinohradu za pomalou práci zbil dráb jednoho robotníka z Vřesovic tak, že ten do týdne zemřel. Polanský poškodil Bukovany nesprávnou klasifikací bonity půdy a na daních ročně o 30 až 45 zlatých více, než byla povinnost a než by se platilo na jiných panstvích. Bukovany si stavěly hlavu a neplatily. V roce 1728 již činily pohledávky na nezaplacených daních 750 zlatých. Obec několikrát proti tomuto neprávu protestovala, ale marně. Stížnost za celou obec vedl v roce 1720 u hradišťského krajského soudu půlláník Petr Horáček, avšak bezvýsledně. V roce 1727 se do věci vložil primátor Edmund Antonín Wendorf. Tvrdě se dožadoval zaplacení dluhů, a když zjistil, že hlavním odpůrcem je Horáček, zbavil ho půllánu a nějaký čas ho věznil. Použil osobních trestů včetně bití. Do 18. října 1731 všichni občané dlužné daně zaplatili. Petr Horáček pak žil jako obecní žebrák, snad se dal i na pití. Zemřel asi šedesátiletý 29. října 1741. Bukovany ještě několikrát proti nesprávně vyměřeným daním protestovaly, ale teprve     17. července 1777 dosáhly svého práva.

Chov ovcí a loupeživý hospodský

V roce 1740 dalo město Kyjov vykácet zbytek lesa v Bukovanech a na čas zřídilo pastviny pro ovce a ovčárnu, která přes odpor Bukovanských trvala asi deset let. Plat ovčáka činil ročně 16 zlatých 30 krejcarů a 10 beček piva. Kyjovští pak uznali svoji vinu a chov ovcí zrušili a pastviny přebudovali na vinice. Ovčárnu nezbořili, zřídili v ní hospodu, neboť po nedaleké "Brněnce" byl stále živý provoz. Hospoda pak zanikla. Podle ústního podání proto, že hospodský přepadal pocestné a povozy v místech prudkého stoupání v "Hájkách". Měl prý za tímto účelem zjednanou tlupu loupežníků, kteří se skrývali v Břístích a na pokyn hospodského olupovali pocestné.

V roce 1553 bylo zřízeno poštovní spojení Kyjov - Brno.

Magistrát vypravoval dvakrát týdně posla na koni do Brna, za účelem doručení služební pošty. Tuto službu vykonávali střídavě dva bukovští poddaní, kteří za to byli osvobozeni od roboty. Tato služba byla dědičná a vykonávali ji až do roku 1752, kdy byla v Kyjově zřízena poštovní sběrna.

Z Bukovan se také rekrutovali královští trubači (heroldi), strážní, pořádková služba apod. Odtud posměšný název „Heródi".

Roku 1781 císař Josef II. ruší nevolnictví. Kyjovský magistrát však s tím přišel až roku 1785. Za všeobecného souhlasu poddaného lidu bylo zrušeno osobní poddanství na panství kyjovském 28. června 1785. Smlouva s každým poddaným byla sepsána v Bukovanech, kam se museli dostaviti i poddaní z Vřesovic a Kelčan. Zavázali se splácet zrušenou robotu penězi a pracemi. Tak například pulláník se z roboty vyplatil ročním platem 24 zlaté 42 krejcary, čtvrtláník a podsedník zaplatil 4 zlatky 4 krejcary, domkař katastrální 2 zlatky 30 krejcarů a nekatastrální domkář 1 zlatku 30 krejcarů. K tomu byly i nadále v platnosti některé pracovní povinnosti jako posílání jednoho honce na hon ročně, čistění mlýnské strouhy a podobně (do roku 1848). Smlouva byla sepsána česky a německy, čeština však byla ve velmi ubohém stavu. Posuďte sami podle úryvku z české smlouvy: „...Poněvadž rozplemenění dobytka nejvlastnější díl spořádaného hospodářství jest, tak tedy budou poddaní pečovati o hovadskou potravu jakožto jetel jest, k svému vlastnímu dobrýmu rozmnožovati a na tento způsob plemeno všeho dobytka vznik přiváděti..."

Vstříc občanským svobodám

V roce 1848 bylo úplně zrušeno poddanství. My už si stěží dovedeme představit, jak obrovský přelom to pro obyvatele venkova byl. Kdoví zda si to byli schopni tehdy uvědomit oni sami. Vždyť z pouhých poddaných a v lepším případě obyvatelů se měli stát občané. Než však tento stav nastal, padly ve válkách a revolucích na územích Evropy a Ameriky miliony lidí.

Jak pozdější vývoj ukázal, nebyly ani to ani zdaleka poslední oběti bojů za lidskou svobodu. Tento boj asi nikdy nemá konec, svědky toho jsme i my, současníci. Přece jen však byl rok 1848 veliký svým významem a teprve po padesáti letech jej zhodnotil Jan Neruda, když svou Romanci o jaře 1848 končí slovy: „...Nuž konečně lidmi tedy!"

historie.jpg

K nahlédnutí je Fotogalerie historická.