Slovo k rodákům, přátelům, domácím...

Když slyšíme jméno naší obce, vybaví se každému z nás v mysli něco jiného - rodná vesnice, kamarádi z dětství, škola, léta dospívání...

Pro jiného je to domov, rodina, přátelé, s nimiž si posedí u pohárku vína. Jsou známá místa - Dědina, Hřiska, Močidlo, pole a vinohrady, které tvoří kolorit naší dědiny. Jsou to i naši předkové dávno již zapomenutí, v jejichž díle pokračujeme. Je to vzpomínka na blízké, kteří již mezi námi nejsou, ale ve vzpomínkách s námi stále žijí.

Bukovany, to jsou také náš lidový kroj, košt vína, hody a slovácká písnička. Pro někoho však nejsou Bukovany ani rodnou obcí, ani domovem, ale vesnicí na Slovácku, kde však žijí jejich přátelé a kam rádi zavítají.

Důvod dobrého vztahu k Bukovanům je tedy u každého jiný, ale pro všechny stejný v tom, že mu není naše vesnice lhostejná, že ji má každý svým způsobem rád. Toto přátelství či snad láska má pro každého jinou sílu. Jinou hloubku pocitů má rodák, jinou domácí a jinou ten, kdo k nám zavítá k přátelům.

Slova následujícího odstavce jsou určena hlavně domácím občanům. Vy máte totiž největší vliv na to, aby naše vesnice byla místem, kde se lidé cítí dobře. Snažme se proto, aby k tomu každý z nás podle svých schopností přispěl svou dobrou prací, aby se každý přičinil o to, aby k nám i v budoucnosti mohli naši potomci cítit takovou úctu, jakou my cítíme ke svým předkům. Snažme se všichni, aby se zde mohla naplňovat přirozená touha člověka vracet se třeba i jen ve vzpomínkách na místa, kde se cítí doma, i když je život rozvál po světě. Nezapomínejme, že je smyslem života člověka pečovat o prostředí, ve kterém budou jeho potomci žít, nebo se třeba jednou budou jen rádi vracet do své obce už jako rodáci. Aby také oni jednou při své návštěvě Bukovan s hrdostí říkali: “Jsem odsud, proto jsem zde také doma !”

Všichni milí rodáci, návštěvníci, přátelé - tož vítejte u nás!